.:: Final Fantasy Bonusweb::.
Final Fantasy IV - VI (období 1991 - 1990)

1. část: Final Fantasy I-III - 2. část: Final Fantasy IV-VI - 3. část: Final Fantasy VII-IX
4. část: Final Fantasy X-XI - 5. část: Final Fantasy XII-XIII, Spin-off díly
6. část: Final Fantasy XIV a budoucnost série

Final Fantasy IV (1991)

Logo
"Jsem zbabělec...zbabělec, který se ani nedokáže vzepřít příkazům o kterých ví, že by se neměly následovat..."
Cecil Hervey

Final Fantasy IV Čtvrtý díl vyšel poprvé na druhou generaci konzolí NES, tzv. Super Famicom (Super Nintendo Entertainment System - SNES), a plně využil výkonost nového systému. Rozdíl mezi dřívější 8-bitovou a tehdejší 16-bitovou grafikou na SNES byl ohromný. Navíc to byl teprve druhý díl, který vyšel i v USA, do té doby Final Fantasy opustila hranice rodného Japonska pouze díky prvnímu dílu. Další dva v USA nevyšly, bylo by tak nelogické vydat FF IV, proto jí američtí hráči poznali jako FF II. U Final Fantasy IV byl změněn přístup k vyprávění příběhu. Poprvé je příběh vyprávěn z pohledu hlavní postavy, která se během hry emocionálně rozvíjí. Onou postavou je rytíř Cecil Harvey a můžeme ho označit za první prototyp hlavní postavy FF, tedy prvního z mnoha Cloudů, Squallů, Zidanů a Tidusů. Konečně se také v příběhu objevil prvek, který je u dalších dílů naprosto stěžejní, a to láska.

Vše začíná ve světě, kde je nejmocnější říší "Empire of Baron", která rozšiřuje svou moc především za pomoci jedinečné vzdušné jednotky elitních rytířů "Red Wings". Hlavní postavou je kapitán těchto rytířů Cecil, který je králem neustále posílán na nepříliš čisté úkoly, jejihž cílem je ukrást tajemné krystaly, které mají údajně velkou moc. Že si při těchto misích Cecil ušpiní ruce není nutné dodávat. Po skončení jedné mise se však Cecil zeptá svého krále "Proč?". Jenže tím ho rozčílí a král ho zbaví jeho pozice a spolu s Cecilovým přítelem Kaimem, který se ho zastane, je pošle na téměř sebevražednou misi. Tím začíná dlouhá cesta dvou přátel, ke kterým časem přibudou další. Může se sice na první pohled zdát, že je to vlastně příběhově to samé, jako u předchozích dílů (krystaly, král, záchrana světa...), ale to je veliký omyl. Cecil už není nějaký "vyvolený", který dostane úkol a musí jej splnit, ale člověk s nepříliš ušlechtilou minulostí, který je plný pochybností a obav. Myšlenka představit hráčům na začátku postavu, která určitě není kladná, a jenž se v průběhu své dlouhé pouti vyvine v hrdinu a zachránce světa, byla tehdy inovativní. Celý příběh byl propracovaný, a to i na dnešní dobu.

Final Fantasy IV Po stránce hratelnosti se poprvé objevuje tzv. ATB systém (active time battle) a bitvy se tak stávají směsicí reálného času a tahů, a to jim dodává na dramatičnosti. Při těchto soubojích už musel hráč velmi aktivně přemýšlet a plánovat. Final Fantasy IV. se může také pochlubit poprvé "orchestrální" hudbou, která neurazí ani dnes. Jak by také ne, když tvorbě soundtracku věnoval Nobuo Uematsu tolik energie a času, že dokonce přespával na centrále Squaresoft ve spacích pytlích na zemi, protože nestíhal dojíždět domů. Poprvé se tak ukázalo, jak mocná může být hudba, která podbarvuje důležité události ve hře. Čtvrtý díl je tak začátek opravdové velikosti celé série a jeho originál je stále hratelný i dnes, což se o hrách z roku 1991 moc říct nedá.

FF IV se dočkala již několika verzí, které byly vždy mírně poupraveny nebo vylepšeny. Například v USA byla vydána nejdříve jako verze "Final Fantasy IV Easytype", která byla mnohem jednodušší, některá kouzla a předměty byly odstraněny a příběh mírně vycenzurován, protože se věřilo, že hráči v Severní Americe by původní verzi jen ztěží zvládli. Původní konzolí je tedy SNES, ze které se později rozšířila v roce 2002 v neupravené verzi i na PlayStation One (ve verzi pro Evropu jako "Final Fantasy Anthology" ještě společně s FF V), WonderSwan Color a GameBoy Advance. Na Nintendo DS se roku 2007 v Japonsku a v Evropě roku 2008 dočkal dalšího, tentokrát 3D remaku, který obsahoval například i dabing postav. Zajímavostí je vydání přímého pokračování hry - jmenuje se FF IV: The After Years, která se soustřeďuje na osudy hrdinů po skončení příběhu FF IV. Toto pokračování vyšlo roku 2008 pouze v Japonsku pro mobilní telefony a v roce 2011 i jako součást Final Fantasy IV: Complete Collection pro PSP.

Kain - Final Fantasy IV

Final Fantasy V (1992)

Logo
"Oh, moje hlava! Nemůžu si na nic vzpomenout!"
Galuf

Final Fantasy V Neuplynul ani rok od vydání Final Fantasy IV a Squaresoft přišel s dalším dílem. Opět se zde ukázala skvělá spolupráce s Nintendem, protože také pátý díl si svou slávu užil na SNES. Final Fantasy V opustila systém zavedený ve čtvrtém díle a vrátila se zpět ke kořenům Final Fantasy. Tedy opět konzervativní "krystalová" FF. To ale nemění nic na tom, že pátý díl spojil všechny zkušenosti a úspěšné prvky z předchozích dílů a spojil je v monumentální nelineární hře takovým způsobem, že se dle některých jedná o jeden z nejlepších dílů série do vydání FF VII.

Příběh by se dal snadno zaměnit s FF I nebo FF III. Vše začíná zničením Wind Crystalu, jednoho z ochraných sil planety. Král Tycoon se vydá celou věc prošetřit, ale dlouho se nevrací, a tak se jeho dcera Lenna vydá otce hledat. Po cestě narazí na mladého dobrodruha Butze, starého člověka s amnézií jménem Galuf a na tajemného piráta kapitána Farise. Všichni čtyři brzo zjistí, že jsou vyvolení a mají přinést světu mír. Příběh tak působí dost konzervativně, zvláště po "vyspělé" FF IV. Chybí v něm emoce a je snadno předvídatelný. Hrdinové nemají žádné vnitřní konflikty a jsou tak jen "shlukem pixelů". Je tedy jasné, že tvůrci chtěli příběhově udělat naprostý opak FF IV.

Final Fantasy V Hra byla velmi nelineární a záleželo jen čistě na hráči, jestli dokončí hru bez splnění některých úkolů a bez navštívení některých míst, kde by se třeba dozvěděl více o minulosti svých postav nebo světa, za který bojují. Důležitý prvek k přihlédnutí např. k předposlední vydané FF je ten, že v pátém díle není žádná hlavní postava a všechny mají tak na vyprávění příběhu stejný podíl. Alespoň truchlivé melodie přidaly trochu emocí suchosti příběhu. Hratelnostně je však Final Fantasy V skvost. Obrovský svět k prozkoumání (vlastně tři světy) plný množství nepovinných lokací a úkolů. Množství dopravních prostředků od Chocoba po ponorku nebo neuvěřitelně flexibilní a rozsáhlý výběr povolání postav, který velmi výrazně ovlivní hru, takže i velká trvanlivost hry, protože hráč si chce po dohrání vyzkoušet jistě i jiné kombinace povolání. To, co ztratila Final Fantasy V v příběhu, to bohatě vynahradila na hratelnosti, která je propracovaná, místy těžká, ale hlavně zábavná.

I vzhledem k složitosti a kontroverznímu hodnocení se pátý díl dostal do USA a zbytku světa až mnohem později. Pracovalo se celkem na třech projektech, které měly FF V převést a zpřístupnit pro hráče v USA, ale každý z těchto projektů byl vždy zrušen. U některých z nich se dodnes vlastně neví proč. Jisté je však to, že Japonci prostě byli skeptičtí k tomu, jestli by byla hra vhodná pro průměrné hráče ve zbytku světa. V USA byla vydána až roku 1999 jako součást "Final Fantasy Anthology" pro PlayStation One a do Evropy se dostala dokonce až roku 2002. Vylepšená verze FF V se objevila ještě na GameBoy Advence v roce 2006 v Japonsku a USA a v roce 2007 v Evropě. K FF V patří ještě anime "Final Fantasy: Legend of the Crystals", které zobrazuje svět FF V o 500 let později. Hironobu Sakaguchi prohlásil, že je FF V spolu s FF IX jeho nejoblíbenějším dílem v sérii.

Final Fantasy V original logo

Final Fantasy VI (1994):

Logo
"Život...sny...naděje...odkud se berou? A kde jsou ctěny...? Tyto věci...chystám se je zničit!!"
Kefka

Final Fantasy VI Bývalo už téměř zvykem, že každý rok vydala Squaresoft jeden z dílů svého hlavního favorita, kterým je série Final Fantasy. Za oněch posledních sedm let se z neznámé firmy stalo jedno z hlavních vývojářských studií v Japonsku a ze značky Final Fantasy plynulo stále více peněz a pomalu a jistě si budovala pověst "nejlepší RPG série všech dob". Final Fantasy VI je v pořadí třetím a také posledním dílem, který byl vydán na SNES. Šestý díl se rozhodl od svého předchůdce vydat cestou vyváženosti a rovnováhy. To znamená, že byl zachován nelineární postup hrou, ale zároveň byla FF VI obohacena o rozvíjející se příběh, který je plný emocí a nečekaných zvratů. Krom toho se v příběhu objevuje aspekt dvou linií vyprávění příběhu. Režie se tentokrát chopili Yoshinori Kitase a Hiroyuki Ito, kteří převzali štafetu po Sakaguchim, který se režisérsky podílel na pěti předchozích dílech.

Final Fantasy VI Příběh se zaměřuje na boj démonické Gestahlian Empire, která se snaží získat tzv. Espery, což jsou velmi mocná monstra, která kdysi panovala planetě, a na boj různých povstaleckých frakcí proti ní. V centru pozonosti říše se ocitá dívka jménem Terra, která má, jak se zdá, určité spojení se světem Esperů. Terra byla dříve vojákem ve službách říše. Tajemný hlas uvnitř Terry jí nabádá, aby odhalila své skryté pravomoci k světu Esperů. K ní se během příběhu přidá velké množství hratelných postav (celkem 14), jenž jí pomáhají porazit zlého Kefku a přivést světu mír. Poprvé se v sérii vyskytují Esperové a to hned v důležité roli. A vůbec poprvé mají postavy seskupené kolem Terry svůj vlastní příběh, který je v průběhu příběhu ozřejměn až do neskutečných podrobností. Osobní motivy postav jsou velmi realistické a to přispívá k vědomí, že to jsou skuteční lidé. V příběhu se objevují i témata, která v té době ve hrách rozhodně nebyla, jako např. sebevražda, těhotenství nebo komplikované morální problémy. Každá z postav je krásně charakterově vybarvená a mezi nimi vznikají komplikované vztahy. To vše vytváří velmi lidský příběh.

Final Fantasy VI Hra je sice nelineární, ale příběh si hráče vždy nasměruje tak, že víte přesně kam máte jít, ale cestou narazíte na množství jiných lokací, kde se můžete zdržet jak dlouho budete chtít. Na rozdíl od předchozích dílů, zde už jsou postavám jejich povolání předem daná. Partu je možné si poprvé navolit tak, jak to hráči vyhovuje herně, ale i podle toho, kdo je komu jak sympatický. Hudební doprovod Final Fantasy VI má daleko vyšší úroveň, než u dřívějších dílů, jsou zde střídané epické skladby s velmi lyrickými, a to vždy s ohledem na to, co se děje ve hře. Některé skladby jsou tak kvalitní, že se dají poprvé poslouchat i bez hry jako samostatný soundtrack. Graficky je Final Fantasy VI na špici a představuje tu nejkrásnější 2D grafiku, která se vůbec objevila, i když byla dost omezena kapacitou SNES, zvláště když si uvědomíme, že přicházela doba CD ROM médií. Všem bylo hned jasné, že měla být hra vydaná na lepší technologii, a tak se začínalo pomalu, ale jistě mluvit o ukončení spolupráce s Nintendem.

Velmi mnoho fanoušků považuje Final Fantasy VI za nejlepší díl série. Pravda je ale ta, že šestý díl byl skutečně v celé sérii přelomový, a to možná ještě více než FF VII. Nejde o epický rozměr celého příběhu, ale o to, že byla v celé šíři použita široká paleta lidských emocí. S pohádky se stalo melodrama, které může promlouvat i k těm, kteří jsou na druhé straně obrazovky. Final Fantasy VI nejvíce ovlivnila FF VII a FF X. FF VI vyšla ještě roku 1994 v USA jako "Final Fantasy III", aby se zachovala kontinuita chybného amerického číslování (jako třetí díl v pořadí na SNES). Vylepšená verze na PlayStation One vyšla roku 1999 v Japonsku, ale dostala se jen do Evropy, a to dokonce až v roce 2002. Poslední verze pro GameBoy Advence pro celý svět vyšly v letech 2006 - 2007.

Final Fantasy VI

1. část: Final Fantasy I-III - 2. část: Final Fantasy IV-VI - 3. část: Final Fantasy VII-IX
4. část: Final Fantasy X-XI - 5. část: Final Fantasy XII-XIII, Spin-off díly
6. část: Final Fantasy XIV a budoucnost série


.:: Section Comments ::.
Final Fantasy Bonusweb (c) 2002-2017
Webmaster: Chocobo, Tým FFB: Thr, Leon, Yuna, R-e-n.