.:: Final Fantasy Bonusweb::.
Úvod, Final Fantasy I - III (období 1987 - 1990)

1. část: Final Fantasy I-III - 2. část: Final Fantasy IV-VI - 3. část: Final Fantasy VII-IX
4. část: Final Fantasy X-XI - 5. část: Final Fantasy XII-XIII, Spin-off díly
6. část: Final Fantasy XIV a budoucnost série

Chocobo Velký žlutý opeřenec, hlavní postava s mečem dlouhým jako telegrafní sloup, zlý nepřítel, který chce ovládnout vše živé, truchlivé melodie a příběh, náhodné souboje nebo monstra typu Ifrit, Shiva, Leviathan nebo Odin. Ano, řeč je o "Final Fantasy". Tedy o herní sérii, která sice má u žánrového políčka vyplněno RPG, ale narozdíl od dobře známých západních RPG nikdy nastála a nikdy stát nebude na elfech a trpaslících, ale vždy si razila cestu k úspěchu svou vlastní cestou, svým světem, svou fantazií, která má v mnoha ohledech větší kouzlo a pro nás Evropany mnohem více příchuť tajemna a mystéria, než světy klasických západních RPG stojících na fantazii, kterou kdysi založil a dal mu svá pravidla Pán Tolkien.

Final Fantasy je jednou z nejdelších herních sérií všech dob. Hlavní série čítá 13 dílů a spolu s velkým množstvím spin-offů, kompilací a metasérií se utváří obraz neskutečně pestré a rozsáhlé série, které se počtem dílů nemůže rovnat žádná jiná herní série. Každý další díl posouvá hranice videoherní prezentace vždy o kousek dopředu, a ač si to mnozí ani neuvědomují, tak je videoherní médium napříč celým žánrovým spektrem výrazně ovlivněno technolgickým, hratelnostním, příběhovým a hudebním přínosem FF, která vždy využije vše možné v současnosti, aby zvěčnila svou fantasy a udělala jí nesmrtelný reliéf v každé epoše. U každé jiné hry je perfektcionalistická prezentace a hratelnost to, proč se celá hra vyvíjí, ale u FF je toto vše jen samozřejmost. Svým herním obsahem lze FF sice vymezit jako japonské RPG, ale daleko více by se dala označit jako univerzální RPG a hra, protože díly FF série mají tu zvláštní moc a kouzlo, že dokáží ke hraní přinutit i ty hráče, mladší i starší, kteří jinak žánr RPG z duše nenávidí, a dokonce je svést k tomu, že začnou hrát i jiná RPG. To je do jisté míry i ten největší aspekt, který činí z FF nejpřitažlivější a nejoblíbenější herní sérii. Ještě než se však podíváme na přebohatou a pestrou historii fenoménu Final Fantasy, tak si představme muže, jenž celé toto šílenství začal, a jenž je podepsán pod největšími úspěchy série.

Hironobu Sakaguchi

"Nemám to, co je potřeba, abych dělal akční hru. Myslím, že umím daleko lépe vyprávět příběh."
Hironobu Sakaguchi

Hironobu Sakaguchi Hironobu Sakaguchi je japonský herní designér, režisér a producent. Je znám po celém světě především jako tvůrce série Final Fantasy. Jeho dlouhá herní kariéra trvá již přes dvaadvacet let a pyšní se neuvěřitelnými 80 milióny prodanými hrami. Kariéra Sakaguchiho je neodmyslitelně spojena s japonskou firmou Squaresoft (dnes Square - Enix), odkud v roce 2004 po neshodách s vedením odešel a založil nové herní studium zvané Mistwalker. Sakaguchi se narodil v roce 1962 a po odchodu ze studií na vysoké škole se stal v roce 1983 zaměstnancem Squaresoft. Velmi brzy se stal hlavním herním designérem a v roce 1987 přišel s nápadem na hru Final Fantasy. Hra byla úspěšná po celém Japonsku a nejenže proslavila jeho jméno, ale hlavně zachránila potápějící se Squaresoft. V roce 1991 po vydání a úspěchu Final Fantasy IV v USA byl Sakaguchi jmenován do funkce "Výkonného Víceprezidenta Squaresoft". Posledním dílem, na kterém se osobně podílel v roli režiséra, byla Final Fantasy V. Až do Final Fantasy IX se na všech dílech podílel jako producent. V roce 1995 se také stal "Prezidentem Squaresoft" v USA. Krom série Final Fantasy se podílel také na dalším legendárním RPG Vagrant Story, sérii Parasite Eve a Kingdom Hearts. Roku 2001 se režisérsky podílel na prvním CGI filmu na světě. Final Fantasy: The Spirits Within (u nás známá jako Final Fantasy: Esence života) byl však největší propadák, jakého se kdy Sakaguchi účastnil a ztráta přesáhla ohromných 120 miliónů dolarů. Byl to začátek konce a za nedlouho mu právě tato událost zlomila vaz. Po velkém tlaku investorů a vlastníků Squaresoft se Sakaguchi vzdal roku 2004 pozice "Výkonného Víceprezidenta Squaresoft" a z firmy odešel. Vzal si sebou ovšem početný kapitál společnosti a s jeho pomocí vytvořil nové vývojářské studium. Spolu se Sakaguchim odešel i jeho dlouholetý obchodní partner, kolega a přítel Nobue Uematsu, který je zlatým písmem zapsán do historie FF především jakožto tvůrce nezapomenutelné hudby. V současné době se Sakaguchi, Uematsu a jejich studio Mistwalker věnují vývoji japonských RPG pro Xbox 360 a Nintendo Wii. K "nejnovějším" dílům patří Blue Dragon a Lost Odyssey, jejíhž plánovaná série by se v budoucnu mohla stát konkurentem Final Fantasy. Zatím posledním počinem Sakaguchio je hra The Last Story pro Nintendo Wii.

Final Fantasy (1987)

Logo
"Svět je zahalen v temnotě. Vítr se zastavil, moře je divoké a země začala hnít. Lidé čekají, jejich jediná naděje je v proroctví..."
"Když je svět v temnotě, přijdou čtyři bojovníci... po dlouhé cestě, čtyři mladí bojovníci, z nihž každý vlastní krystal."
Prolog

Final Fantasy Boxart První díl slavné série spadá do druhé poloviny 80. let 20. století. Jejím tvůrcem byla firma, která dnes existuje jako Square - Enix. Tehdy a ještě dlouho poté se jmenovala Squaresoft. Firma byla založena v roce 1983 a jako svého partnera, pro kterého hry vyvíjela, si zvolila Nintendo. Už od samého začátku firma združovala velké množství velmi schopných lidí. Bohužel jim však chybělo téma, ale především někdo, kdo by tým dal dohromady a rozdělil každému to, co umí nejlépe. První hry, které měly firmě získat renomé a investory, tak byly propadáky, které si vyžádaly na vývoj velké množství peněz a prostředků. Firma sa tak po více jak dvou letech ocitla ve vážných finančních potížích a v rozpočtu zbyly peníze již jen na jednu hru. Každému tak bylo jasné, že jestli tato hra nebude naprostý hit, tak firma nepřežije. Tehdejší hlavní vývojář Squaresoft Hironobu Sakaguchi přišel s nápadem, aby onou hrou bylo epicky pojaté RPG, které by bylo založeno na základech tehdy populárního prvního dílu Dragon Quest, ale zároveň aby bylo přidáno něco nového. Nutno zmínit, že série Dragon Quest byla v Japonsku vždy tak trochu populárnější, než série Final Fantasy. V zahraničí to ale bylo vždy naopak. Protože byly všechny prostředky firmy uvolněny na nový projekt, tak jej symbolicky nazvali "Final Fantasy". Název nové hry už nebyl nikdy změněn...

Na hře pracovalo sedm lidí a krom Sakaguchio se v týmu objevili i dvě později velmi slavné osoby: Nobuo Uematsu (hudba) a Yoshitaka Amano (design postav). Ke hře byl nejdříve napsán příběh a teprve poté se začalo dělat na grafice, ovládání, a jiných věcech. Final Fantasy se ihned po vydání stala velkým hitem a společnost byla nejen zachráněna, ale mohla se dál rozvíjet až do obřích rozměrů, tak, jak je známe z dnešní doby. Čím si však první Final Fantasy získala takový úspěch? Především to byl systém náhodných kolových soubojů a jejich zobrazení (napravo hrdinové a nalevo nepřátelé), systém kouzel a vývoj postav. A v neposlední řadě i příběh, který sice toho ve srovnání s pozdějšími díly nemá moc co nabídnout, ale na tehdejší dobu to stačilo přebohatě. Základem příběhů prvních Final Fantasy dílů je vždy svět, kde zaručují rovnováhu, a tedy i šťastný život, kouzelné krystaly. Jenže ne vždy tyto magické krystaly mohou plnit tuto úlohu. První Final Fantasy tak poprvé vypráví o světě, kde došlo k narušení rovnováhy, která je zajištěna právě čtyřmi krystaly ze čtyř koutů světa. Díky tomu je svět v neklidu a ohrožen monstry a zlem. Podle legendy mohou světu přinést mír pouze čtyři vyvolení "Light Warriors". Shodou okolností jsou těmi vyvolenými právě čtyi hratelné postavy. V království Coneria je zajata princezna temným rytířem a král se na "vyvolené", tedy na hráče, obrací s žádostí o pomoc. Tak začíná poměrně dlouhý příběh za záchranou světa (krystalů).

Hironobu Sakaguchi Čtyři vyvolení hrdinové jsou postavy, které si hráč pojmenuje podle sebe a přidělí jim nějaké klasické povolání (bílý a černý čaroděj, válečník, zloděj, atd.) Žádná ze čtyř postav nemá žádnou osobnost nebo svůj vlastní příběh. Příběh je jistě místy i zajímavý a má svou strukturu, ale to je asi tak vše. Přesto bylo právě toto spojení, tedy RPG prvky a příběh v době vydání novátorské. Sakaguchi vsadil všechno na jednu kartu a vyhrál. Sám prohlásil, že kdyby hra neměla úspěch, tak by z firmy odešel a vrátil se zpět do školy. Vracet se nemusel, protože Final Fantasy měla úspěch. Mazaný Sakaguchi si totiž také u svých nadřízených vymínil, že když bude plánovaný počet kopií (200 000) navršen o dvojnásobek, tak se bude podílet i na případném pokračování. Společnost souhlasila. Hra vyšla původně na NES (Nintendo Entertainment System) a pouze v Japonsku. Později na MSX, WonderSwan Color a PlayStation One (ve vydání s FF II jako "Final Fantasy Origins") či GameBoy Advence (zde vyšla ve vydání také s FF II jako "Dawn of Souls"). Amerického vydání se Final Fantasy dočkala v roce 1990 a byla první FF hrou, která za oceánem vyšel. V roce 2007 se dočkala i svého "remaku" na PSP. Remake se týkal pouze vylepšené 2D grafiky a několika bonusů a přídavků. Tato verze je pro nás Evropany nejsnáze dostupná a skutečně stojí za zahrání i v době next-gen her.

Final Fantasy I map

Final Fantasy II (1988)

Logo
"Neochota odpustit je již dlouho lidskou vlastností. Člověk je od přírody náchylný k hříchu, odpověď na hřích je násilím na násilí. Není to ale samo o sobě hřích?"
Emperor Palamecia

Final Fantasy II Úspěch první Final Fantasy umožnil Squaresoft přijít hned příští rok s dalším dílem, který však se svým předchůdcem, krom jména, neměl společného vůbec nic. Stejně jako další díly poté, které nikdy na své předchůdce příběhově nenavazují a odehrávají se vždy v jiném světě. Final Fantasy II vlastně navrhl Akitoshi Kawazu, který se podílel na FF I jako designer, a měla být spíše odnoží prvního dílu. Na FF II tak má daleko větší podíl právě Kawazu, než Sakaguchi. Poprvé už spatřujeme náznaky příběhu tak, jak ho známe z pozdějších dílů. Postavy jsou už dopředu pojmenované a už mají i svůj příběh. Příběh začíná v říši Fynn, kde je vypálena místní vesnice a její obyvatelé nemilosrdně povražděni. Jediný, kdo přežijí, jsou čtyři přátelé, kteří jsou ale napadeni Temnými Rytíři císaře Palamecia, který povolal všelijaké potvory z pekla, aby s jejich pomocí ovládl svět. Osud čtyř přátel je však jiný než lidí ve vesnici. Jsou zachráněni mladou princeznou Hildou, která proti říši bojuje. Bohužel jeden z přátel chybí, a tak se ostatní tři přátelé přidají k princezně v boji proti říši. Zároveň však stále hledají svého přítele. Tento zajímavý příběh dával hře jiný rozměr než předchozímu dílu a hráč poprvé cítil, jaké to je, když je příběh plný zvratů.

Final Fantasy II Graficky doznala hra menších vylepšení, ale hratelnostně představovala výrazný krok vpřed. Postavy získávají v boji zkušenostní body v závislosti na tom, jak a čím do boje zasáhnou. Postavy, které používají spíše zbraně nebo kouzla, mají daleko rychlejší vývoj těchto atributů. FF II tedy neobsahuje Level - Up System. Poprvé se v sérii objevuje několik styčných znaků, které už od této chvíle budou v každém díle, např. Chocobo, postava jménem Cid, kouzlo Ultima, Summon Leviathan nebo zbraně typu Masumune či Rune Axe. Hra byla na svoji dobu neuvěřitelně dlouhá a těžká.

Stejně jako první Final Fantasy, tak i druhý díl vyšel původně na NES a tentokrát pouze v Japonsku. Po vydání a úspěchu v Japonsku se vyskytly první hlasy, které doporučovaly hru vydat i v USA. Jenže trvalo několik let, než se Squaresoft rozhodl hru předělat a vydat i v USA. Roku 1991 se začalo s výrobou prvních prototypů vylepšené hry pro USA s názvem "Final Fantasy: Dark Shadow Over Palakia", ale celý projekt byl zrušen ve prospěch novější Final Fantasy IV, která se už poprvé dostala i do USA (FF IV kvůli skutečnosti, že v USA FF II a III nevyšly byla do prodeje uvedena jako FF II a byl to počátek velkých zmatků s počítáním FF mimo Japonsko). FF II nebyla nikdy ve svojí původní verzi vydána mimo Japonsko, ale dočkala se mnoha konverzí: na Bandai WonderSwan Color, PlayStation One (v podobě už zmiňované "Final Fantasy Origins), GameBoy Advence (zde zase jako "Final Fantasy: Down of Souls") a také v roce 2007 na PSP ve vylepšené 2D grafice.

Final Fantasy II original logo

Final Fantasy III (1990)

Logo
"Hele, kde jsou ti čtyři spratci teď? Co...? Jdeš zachránit svět...? Praštil si se snad do hlavy nebo tak něco?!"
Women of the Ur

Final Fantasy III Battle Po první "emocinální" Final Fantasy, která mířila k rozšíření příběhu a k prvnímu psychologickému vykreslení postav, se Final Fantasy III vydala jiným směrem. Herní mechanismy byly daleko lepší, zatímco příběh a postavy byly podobnější první Final Fantasy. Tedy v podstatě plochý, ač zajímavý, příběch a charaktery. Místo osobních motivů hrdinů, který se objevil ve druhém díle, se tady objevuje klasické RPG klišé: dostaneš úkol zachránit svět, a tak to provedeš a neptáš se proč.

Čtyři děti, které žijí ve městě jménem Ur, se jednoho dne propadnou do starých dolů, kde objeví podzemní svatyni, ve které je uložen Wind Crystal. Krystal k nim promlouvá a zdělí jim, že jsou vyvoleni, aby nastolili rovnováhu ve světě. Zároveň krystal dá mladíkům i část své síly. Zde však nutno podotknout, že FF III remake pro Nintendo DS příběhovou linii pozměnil a více vytříbil: v této verzi se např. hlavní postava Luneth do dolů propadává sám a krystal k němu promlouvá. V původní verzi FF III totiž žádná hlavní postava není, protože všechny čtyři postavy jsou naprosto stejné a liší se jen barvou oděvů.

Final Fantasy III Každé z postav hráč přidělí některé z povolání, které má každé různé schopnosti. Opět se vrací Level - Up System, který právě u FF II chyběl. FF III obsahuje tzv. "Job System", kdy si hráč může i během hry měnit povolání svých postav. Celý systém byl na tehdejší dobu propracovaný a není divu, že se nedlouho poté objevil i v jiných RPG hrách. Grafický pokrok byl pochopitelně malý, ale přesto znatelný. Final Fantasy III. je nejlepší hra, která se na systému NES objevila.

I když se může zdát, že byl třetí díl krokem zpět, tak tomu tak není, protože právě zde se rodil základ série. Hironobu Sakaguchi jednou řekl, že FF díly se sudým číslem byly vždy smělé a experimentální, zejména co se příběhu týče, zatímco FF s lichým číslem byly spíše konzervativní a tradiční. K tomu je nutné říct, že to tak skutečně je. Final Fantasy III byl poslední díl, který se objevil na NES. Final Fantasy III. byla až do roku 2006 jediným FF dílem, který se nikdy nedočkal anglické lokalizace. Teprve až v roce 2006 vyšel pro Nintendo DS plnohodnotný remake, který hru vybrousil a plně převedl do 3D. Původně měl být tento remake plánován na PlayStation 2. Remake se však netýkal jen grafiky, ale i příběhu: čtyři "Light Warriors" už mají svá jména a osobosti. Stejně jako v příběhové linii, kde jsou přidány některé nové "pod-úkoly". Ve zbytku světa remakovaná FF III vyšla v roce 2007. Třetí díl se tak tedy dočkal pouze verzí na NES a Nintendo DS a zatím žádných jiných.

Final Fantasy III Art

1. část: Final Fantasy I-III - 2. část: Final Fantasy IV-VI - 3. část: Final Fantasy VII-IX
4. část: Final Fantasy X-XI - 5. část: Final Fantasy XII-XIII, Spin-off díly
6. část: Final Fantasy XIV a budoucnost série


.:: Section Comments ::.
Final Fantasy Bonusweb (c) 2002-2017
Webmaster: Chocobo, Tým FFB: Thr, Leon, Yuna, R-e-n.