.:: Final Fantasy IV ::.
Recenze hry (NDS verze)

Final Fantasy IV NDS Lidí, kteří se rádi označují za fanoušky Final Fantasy, je hodně. Většinou to začíná vždy stejně, zahrají si některý z dílů na PlayStation One, např. FF VII nebo FF VIII, a od té doby se snaží vlastnit a dohrát všechny díly, které se jim dostanou pod ruku. Málo z těchto fandů však nakoukne za zídku FF VII, kde si v herním starobynci užívají odlesky své slávy dřívější díly, které mají jen jednu jedinou nevýhodu. Jsou to 2Dčka. Pravda je ta, že jen skutečný hardcore fanda se odprostí od civilizačního pokroku končíčí první dekády 21. století, a znovu se ponoří do kouzelných her, které se ukrývají pouze ve dvou rozměrech. Buď jak buď, fanoušků, kteří vlastní nebo hráli díly FF sahající za FF VII, moc není. Pokud ano, tak je to nejčastěji FF VI nebo krásné 2D remaky FF I a FF II na PSP. Díly FF III a FF IV byly vždy tak trochu na okraji zájmu. U FF III je to jasné, hra sama se např. k nám do Evropy dostala až roku 2007 v podobě 3D remaku na Nintendo DS. FF IV už jsme si však u nás několikrát zahrát mohli, a to v roce 2002 na PlayStation One v luxusním vydání, a to dokonce i spolu s FF V, nebo na GameBoy Color. Ale i přesto bude FF IV remake na Nintendo DS pro mnoho lidí poprvé, kdy si mohou zahrát a pořádně užít FF, která je do vydaní FF VI a FF VII považována za nejlepší díl.

Začněme otázkou, která jistě vrtá hlavou nejednomu hráčí: "Jak moc velký je rozdíl mezi originálem a tímto remakem?". Pochopitelně teď nechme stranou grafiku, ale naopak si řekněme, že v příběhu nebo lokacích je rozdíl minimální. Určitě se remake shoduje s originálem na nějakých 85%. FF IV je celá plně ve 3D provedení a využívá osvědčený hardwer Nintando DS. Přesto se neubráním dojmu, že grafický potenciál DS je ještě o něco vyšší. Hned na začátku hry se rozběhne překrásné FMV intro, jehož grafická hodnota by se mohla směle měřit i s hrami na PS3. Bohužel toto intro trvá jen 3 minuty a je zároveň i poslední takto provedenou FMV, která ve hře na hráče čeká. Dokonce ani závěrečný konec se nenese v duchu ostatních her nebo dílů a nepřipraví žádnou filmovou podívanou. Velká škoda, protože se tak všechny důležité scénky ve hře odehrávají pouze v enginu hry, která má sice velmi povedená prostředí, ale postavy jsou v provedení roztomilých polygonů. Ovšem postavy jsou sice roztomile hranaté, ale zároveň i dynamické a plné života, přesně tak, jak to svého času dokázala se svými polygonovými postavami i FF VII. Postavám se v remaku FF IV dokonce hýbe šat, pusa nebo dokonce mrkají. Díky tomu po několika hodinách strávených s nimi budete mít pocit, že je vše tak, jak má být. Grafická stránka hra je jistě povedená, i když v některých lokacích (např. jeskyně, ale k těm se ještě vrátíme) by neškodila větší variabilita prostředí a barev.

FF IV Přesuňme se nyní k důležité části každého pořádného RPG, a to k hratelnosti. Zde je nutno zmínit, že hratelnost odpovídá téměř přesně originálu, což sebou nese poněkud velký problém. Hry z roku 1991 byly totiž hratelnostně ploché a stereotypní. Bohužel ani v remaku nesmíte očekávat žádné hody v hratelnosti. Celá hra se nese v oblíbeném duchu RPG her minulého století, a to: navštívit vesnici či město, vyslechnout obyvatele a jejich problémy, nakoupit zboží a vybavaní, hurá do nějakého toho dungeonu, porazit zdejšího bosse a pokračovat dále. Také ve FF IV se velmi často střídá vesnice, jeskyně, město nebo hrad a nějaká ta eliminace bosse nebo nalezení nějakého toho léku či prstenu. Hrady, města a vesnice jsou si architekturou podobná, ale každé místo má svou atmosféru a bezpečně poznáte, které je které. Bohužel za to jeskyně jsou brané jako přes kopírák a i stejně navržené (např. to, že je vždy ona daná lokace zamotená tak, aby hráč musel de facto projít bludištěm), pochopitelně, protože jeskyně zde plní funkci jakých si levelovacích lokací. Celá hra je totiž nesmírně těžká a je nutné některé bosse nebo bitvy opakovat, jalikož nepřátelé mají vždy tak trochu navrh, a ani občasné delší vylepšování levelů úplně nestačí. Boje tak nejsou o tom, že naskočíte se zbraněmi, odklikáte povely a je vyhráno, ale právě naopak každý souboj musíte hrát "naplno", jinak vás znělka Game Over nemine. Redukce bojů je mizivá, takže budete bojovat skoro pořád. Boje využívají tzv. ATB systém (active time battle) a jsou tak směsicí reálného času a tahů, tak, jak to známe např. z FF VII. Žádná z vašich postav už si nemůže vybrat své povolání, protože to už má od začátku dané, takže tu jsou válečníci, bílý a černí mágové, bojový mnich, ninja nebo vyvolávač. Kouzla se postavy učí se získaným levelem, takže v městech si hráč kupuje pouze zbraně nebo léčivé lektvary. Pochopitelně se i ve FF IV objevují Mooglové, Chocobové, postava jménem Cid atd. Zkrátka vše, proč máme FF tak rádi. K hratelnosti snad ještě doplním, že Nintendo DS má dva displeje (překvapení), které využívá FF IV dvěma způsoby. V bitvě je na horním displeji bitva a na dolním ukazatel zdraví, magie a turnu vašich postav. No a ve městech a dungeonech je zase na horním displeji hra samotná a dolní displej slouží jako mapka.

Final Fantasy IV NDS Velkým překvapením je u FF IV dabing postav. Pouze však při důležitějších událostech a rozhovorech. Např. za 10 hodin hraní je takových rozhovorů tolik, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Dabing je průměrný a jen málo který hlas sedne a odpovídá dané postavě. Na druhou stranu můžeme být vůbec rádi, že FF IV nějaký dabing má, protože například první dabovaný FF díl je až FF X na PS2. Zato hudební doprovod a soundtrack je velmi příjemný, pozitivní, ale hlavně chytlavý. Některé melodie rozhodně není marné poslouchat i jako samostatné songy. Nelze však očekávat, že by hudba FF IV dosahovala kvalit pozdějších dílů, ale všechny songy mají svou emoci a téma.

FF IV Tak a teď složka pro mnoho hráčů nejdůležitější, a tou je příběh. FF IV se může poprvé v sérii pochlubit příběhem, který není už jen o vyvolených, kteří mají shromáždit nebo zachránit mocné krystaly a přivést světu zpět klid a mír. FF IV už má předem daného hrdinu a ostatní postavy, z nichž je každý úplně jiný a má svůj příběh. Příběh se sice stále točí okolo mocných krystalů, ale krystaly samy už nemají žádnou moc ovlivňovat postavy a jejich konání, protože to u FF IV poprvé v sérii dělají jejich povahy a emoce. Vše začíná ve světě, kde je nejmocnější říší "Empire of Baron", která rozšiřuje svou moc především za pomoci jedinečné vzdušné jednotky elitních rytířů "Red Wings". Hlavní postavou je kapitán těchto rytířů Cecil, který je králem neustále posílán na nepříliš čisté úkoly, jejihž cílem je ukrást tajemné krystaly, které mají údajně velkou moc. Že si při těchto misích Cecil ušpiní ruce, není nutné dodávat. Po skončení jedné mise se však Cecil zeptá svého krále "Proč?". Jenže tím ho rozčílí a král ho zbaví jeho pozice a spolu s Cecilovým přítelem Kaimem, který se ho zastane, je pošle na téměř sebevražednou misi. Tím začíná dlouhá cesta dvou přátel, ke kterým časem přibudou další. Cecil už tak není nějaký "vyvolený", který dostane úkol a musí jej splnit, ale člověk s nepříliš ušlechtilou minulostí, který je plný pochybností a obav. Myšlenka představit hráčům na začátku postavu, která určitě není kladná, a jenž se v průběhu své dlouhé pouti vyvine v hrdinu a zachránce světa, byla a je u FF IV inovativní.

Klady
  • + zajímavý příběh plný emocí a zvratů
  • + velmi slušná grafická a hudební prezentace
  • + sice těžká, ale stále kvalitní hratelnost
Zápory
  • - místy značný stereotyp
  • - hardcore souboje s bossy
  • - trochu nudný dabing

Pokud budeme FF IV remake hodnotit z hlediska hardweru DS, tak je to jednoznačně nejlepší RPG na tento šedý přístroj a jedna z nejlepších a exkluzivních her vůbec. Pokud však budeme FF IV hodnotit z hlediska všech přenosných hardwerů, tak hra dostane slušných 8/10.

8/10

.:: Final Fantasy IV News ::.
.:: Final Fantasy IV Comments ::.
Final Fantasy Bonusweb (c) 2002-2017
Webmaster: Chocobo, Tým FFB: Thr, Leon, Yuna, R-e-n.