.:: Final Fantasy XII ::.
Recenze hry

Final Fantasy XII Když se krátce po vydání Final Fantasy X v Evropě roznesly do všech herních luhů a hájů zmínky o další chystané Final Fantasy, tentokrát už s úctyhodným pořadovým číslem dvanáct, tak si jistě jen málokdo uměl představit, že se vývoj FF XII protáhne na neuvěřitelných 5 let, desítky milionů peněz prolítnou komínem ještě dříve, než se vůbec začne programovat, v čele vývojářského týmu dojde k výměně, vydání hry bude neustále oddalováno, a že hra vyjde téměř na samém sklonku éry PlayStation 2. Ano, už to tak je. FF XII měla zcela jistě nesložitější vývoj v zdaleka nejsložitějších podmíkách, které žádný díl před tím, a jistě už žádný díl poté, nepotká. Když se FF XII po několika měsících od vydání v Japonsku objevila v únoru 2007 i u nás v Evropě, tak mnoho lidí bylo překvapeno, že se tak skutečně stalo. Jenže překvapení a radost z vydání velmi rychle u mnoha hráčů vystřídalo rozčarování, ale především nepochopení FF XII, které vedlo k jejímu brzkému odsouzení, jakož to "Ničitele tradic a ducha FF série". Nic naplat, že FF XII byla nejlepším RPG na minulou generaci konzolí, svůj kříž předsudků a povrchních hodnocení si musí nést dodnes. Jen málokterá hra měla a má tak naprosto rozdílné hodnocení, jako právě FF XII. Takže, kontroverzní recenze kontroverzní hry právě začíná.

Pamatujete na FF VII? Napadlo vás někdy, proč byla později stále dávána za vzor a porovnávána se všemi ostatními pokračováními? Jedním z důvodů bylo to, že FF VII by se dala označit za "univerzální" FF, tedy díl, ve kterém si každý obrazně řečeno najde to své. FF VIII byla spíše než fantasy více méně sci-fi politickým trihlerem s příchutí lásky. Přetechnizovaný svět, kde jsou kouzla a magie naprostou samozřejmostí, dokázal oslovit jen určitou část spektra hráčů FF. FF IX byla opět fantasy jako řemen, která se jen nechala až přes příliš unést japonskou ujetostí a zkresleným pohledem na svět mimo japonské ostrovy, kde by měli všichni milovat roztomilé infantilní postavičky, které mají malé tělíčko a velkou hlavičku a kouzelné oblečení. Opět se tvůrci trefili, a zcela záměrně, protože v sérii FF se střídají konzervativní díly s inovativními, do toho, aby oslovili pouze část herního spektra, které zůstalo minulým dílem nedotčeno. FF IX tak však nechala zase netknutou tu část, která si oblíbila FF VIII. FF X se opět vydala cestou vyváženosti a stvořila opět univerzální mechanismus, kde si každý znovu našel to své. Co však dvanáctý díl (nezapomínejme, že FF XI byla online hra), kam se chtěl vydat on? A teď se podržte! Po ohlášeném konci tradiční FF série s FF X, se dvanáctý díl rozhodl udělat mix toho nejlepšího, co se za těch více jak deset dílů v série objevilo, a spojit je s inovativními prvky a herními systémy, které se chystají pro další díly série, počínaje právě FF XII. Zvlástní, že? FF XII je tedy stále FF a k tomu ještě mnohem více, než třeba FF VII, FF VIIII nebo FF X. Jak to? Především proto, co jsme si už víceméně řekli, a to, že se v sérii FF VŽDY střídali konzervativní díly, kdy byla hnacím motorem prvotřídní hratelnost se vším všudy a příběh, který dával hratelnosti smysl, ale byl v pozadí přesně podle hesla: "Hru především hrát a bavit se", a s díly inovativními, především co se příběhu týče, které ukazují, že videoherní médium může promlouvat i k těm na druhé straně obrazovky.

Nevěříte? Tak např. FF I, FF III a FF V byly díly, kdy se vše točilo kolem krystalů, které ovlivňovaly chování "vyvolených" hrdinů. FF II, FF IV a FF VI byly přesným opakem a naopak sázely na psychologické vykreslení postav a jejich emocí, které je ženou za příběhem. Od FF VII už je to historie jiná, ale stále podobná, jak jsme si na začátku poodhalili. Na první pohled sice vypadá, že FF XII ztratila, tady už zmiňovaného, "ducha" Final Fantasy. Ale on tu je, je hluboko skryt, ale je přítomen. Pod povrchem ohromné velkoleposti, která čiší z každé složky, jenž tvoří hru hrou, se skrývá nádherná krása jedinečnosti předchozích dílů. Stále je to vrchol hratelnosti, uměleckého ztvárnění, nekonečné fantazie a hlubšího filozofického odkazu. Příběh není vyprávěn z pohledu hlavní postavy, protože ta tu není, ale je zde šest postav, který mají na vyprávění stejný podíl, ale to není žádná novinka v sérii. Celý příběh je řešen v rovině konfliktu lidí a světa, který je společný všem. Postavy neřeší své osobní problémy a vztahy mezi nimi nikdy nepřekročí hranici přátelství. Ale to také není nic nového. Láska je zde přítomna, ale v jiné rovině než dříve. Hratelnostně přináší velké množství nových prvků, které hru mění a posouvají dále. Ale to také není nic nového. Dvanáctý díl nepopírá starší díly a ani nemůže, naopak, on se jimi chlubí na každém kroku. Je dědicem svých předchůdců a tím, že se dostane FF XII skvělého hodnocení, tím se dostane skvělého hodnocení i předchozí práci. Vším, čím je FF XII skvělá, tím je skvělá jen díky 20-ti letům vývoje série. Final Fantasy XII se tak nesnaží nebýt Final Fantasy, ale naopak jím chce být i nadále. Tolik vše k tématu, zda-li je FF XII ještě pořád FF. Teď už ale k recenzi samotné.

FF XII

Začněme netradičně příběhovou složkou, která především po smutném příběhu Tiduse a jeho přátel při cestě za zničením Sin ve FF X působí poněkud suše a nezajímavě, ale dává FF XII své nezaměnitelné téma. Tématem příběhu FF XII je především věc stará jako lidstvo samo, a to válka. Svět Ivalice pro někoho neznámý jistě nebude, neboť se v něm odehrává i slavný Final Fantasy Tactics na PS One z roku 1997 (známý spíše z remaku na PSP ve formě FFT: The War of the Lions). Příběh FF XII se však odehrává o nějaké to století dříve, než "Válka lvů". Příběhová složka je sice odproštěna od klasických emocí a vyznívá tak trochu naprázdno, ale zároveň tvoří ten nejucelenější a realistický příběh, který jako by napsala historie sama. Ivalice je svět, kde probíhá dlouhá a krutá válka mezi královstvím Rozzaria a Archadia. Mezi těmito královstvími leží i malá království Dalmasca a Nabudie. Princezna Dalmascy Aschelinda (Ashe) a princ Nabudie Rassler uzavírají sňatek a spojenectví, které je ale přerušeno invazí Archadie do Nabudie. Rassler odjíždí bojovat za své království, ale je v boji zabit a jeho armáda rozprášena. Archadia následně okupuje Nabudii i Dalmascu. Aschelinda utíká do vyhnanství a stává se členem odboje. Tím se zakrátko stane i mladík Vaan, který přišel ve válce o svého bratra, a jeho kamarádka Penelo. Do party se připlete ještě "vzdušný pirát" Balthier se svoji parťačkou Fran a bývalý kapitán armády Dalmascy Bash. Příběh FF XII je tak především o cestování po světě a seznamováním se z jeho historií a politickou situací a hledáním pomoci obnovy Dalmascy a poražení Archadie, která se snaží ovládnout celou Ivalice. Emoce se sice z příběhů vytrácí, ale prožitek zůstává. To je ten největší rozdíl oproti dřívejším dílům, protože se FF XII zaměřuje na dění v Ivalice a jeho problémy a ne na vnitřní konflikty a pocity šestice přátel. Žádné složité a nečekané zvraty nečekejte, ale nudit se určitě nebudete. Zvláště pokud si potrpíte na dobrodružství ve stylu Star Wars nebo Pána Prstenů, z kterých si příběh FF XII také začerpal.

Mluvit o grafické stránce je u FF poněkud zbytečné, protože každý díl se může pochlubit tou nejlepší prezentací, která mnohdy hraničí i s uměním. Je to jeden z hlavních znaků novodobých FF. Dvanáctý díl je grafickou hodnotou na absolutním vrcholu a ždímá z PS 2 poslední nevyužitý výkon a bez problému se usazuje na předních příčkách nejlépe vypadající hry na minulé generaci konzolí. Je to zkrátka malý nex-gen, a to doslova. Hned úvodní několika minutové intro naznačí, kterým směrem se bude FF XII po grafické stránce ubírat a nastaví takový standart a laťku, kterou až dokonce nesesadí žádný technický bug. Jak je u FF zvykem, tak hru provází několik desítek krásných FMV, které však jsou velmi často krátké a některé trvají i čtvrt minuty, což je trestuhodně málo. Při době příběhového hraní (80 hodin) je FMV poněkud méně, než by se čekalo. Drtivá většina rozhovorů a příběhových složek se ovšem odehrává v pěkných engine filmečcích, které jsou skutečnou pastvou pro oči. Mimika a ztvárnění postav jsou dokonalé a krásný "ušmudlaný" engine obličejů je překvapivě živý a legrační. Ovšem nic jiného u FF ani nelze čekat. Změnou oproti dřívějším dílům je to, že prostředí už není pre-render, ale naopak tento prvotřídní engine. Pravda, nějaké větší rozpohybování například vegetace na pláních by neuškodilo, ale vysoký technický standart prostředí je vidět v každé lokaci. Design a architektura je překrásná a inspiruje se tentokrát evropskými civilizacemi z dob starého Řecka, především civilizací Mykénskou. Jaký to rozdíl oproti asijské architektuře ve FF X. Různorodost prostředí i zde slaví úspěch, a tak se můžete těšit na rozsáhlé pouštní pláně s oázami, jeskyně, doly, vzdušné město, prales, tundry, lesy, chrámy, bitevní vzdušné křižníky, hrobky starých králů atd.

Velký ohromný žijící svět, který si užijete do sytosti, protože cestování po mapě se odehrává převážně cestováním po těchto lokacích, které jsou tak velké a rozsáhlé, že se v nich nejenom lehce ztratíte, ale jejich projití Vám zabere hodiny. Můžete využít ovšem služeb cestování tzv. "Teleport Crystal", který vás přesune do lokací s dalším krystalem, který ovšem předtím musíte aktivovat, takže si nemůžete zase odskočit kam chcete. Cestovat můžete i vznášedlem s cestovní kanceláří po městech nebo osobním vznášedlem "Stahl", které získáte až později. Vždy budete vědět, kam máte jít, ale cestu nechá hra na Vás. Můžete cílové oblasti dosáhnout i jinou cestou, než kterou si myslíte že můžete. Můžete navštěvovat i různé nepovinné lokace nebo si přes ně zkracovat cestu. Jednoduše řečeno: FF XII už není tak přísně lineární, jako to mu bylo dříve, a míra volnosti je skutečně veliká. Můžete po vzoru RPG na PC klidně na několik hodin pustit příběhový postup ze zřetele a pustit se do plnění enormního množství nepovinných úkolů. Na výběr máte např. tzv. "Hunt", nebo-li lov. V každé putice si přečtete na vývěsce, kdo lov zadal, najdete ho, dá vám souřadnice, kde se potvorák nachází, a můžete lovit. Za odměnu pochopitelně. Stejně tak se můžete stát i členem klubu lovců vzácných monster, porážet nepovinné superbossáky (z nihž ten nejsilnější má dokonce 50 000 000 HP- slovy padesát milionů), plnit desítky úkolů atd. Takže si klidně k příběhové složce na 80 hodin hraní připočtěte dalších 100 - 150 hodin. FF XII je na poměry FF o něco těžší, než jsou fanoušci zvyklí, je to především onou ne-linearitou hry, kdy je skutečně možné se z prvních lokací na začátku hry dostat do lokací, na které si můžete troufnout až tak od poloviny hry. Krom toho po lokacích neběhají (ano, konec náhodným soubojům, ale o tom až za chvíli) jen monstra lehká, která rozpůlíte mečem raz dva, ale i monstra, která naopak rozpůlí Vás raz dva. Proto je vždy vhodné dobře a často ukládat hru, protože i bossové jsou silní. K ukládání hry se váže velká kritika, oprávněná, na to, že ukládací krystaly jsou v některých lokacích nesmyslně postavené, takže se stane, že zeslabená parta vlítna na bosse za rohem, kterého jste třeba vůbec nečekali, a který s Vámi udělá krátký proces. Projít pak znovu celou lokací je úmorné. Na mapě a lokacích však nemusíte bojovat úplně s každým, protože ne všechny potvory s vámi chtějí bojovat, to poznáte podle ukazatele nad jejich hlavamy (je-li zelený, pak nebezpečí nehrozí, je-li však červený, tak znovu okrouháte).

svět IvaliceTak a je tu ona "Achillova pata" FF XII, kterou je real-time bojový systém. FF XII se vzdala zažitého, ale často i kritizovaného, systému náhodných soubojů v dřívějších dílech. Své nepřátele už dopředu vidíte a můžete se jim vyhnout. To platí především o světové mapě, ale v dungeonech už to zas tak možné není. Tam se naopak boji nevyhnete, pokud tedy neutečete podržením tlačítka L2, ale riskujete to, že dorážející nepřátelé vás ze zadu skutečně dorazí, protože chvíli trvá, než se jich zbavíte. Naopak se dost často stává, že na sebe "nabalíte" další nepřátele z lokace a už se jich nezbavíte. Na začátku hry si můžete pohrát v menu s nastavením bojů a například si odstranit nebo nechat bojové "lajny", které ukazují, kdo z Vaší party bude na koho útočit, aby se nestalo, že si třeba dvě postavy vezmou pod kudlu stejný cíl. Boje jsou sice real-time, ale s malou dávkou strategie, protože boj můžete kdykoli libovolně zastavit najetím do bojového menu a například na chvíli zapřemýšlet, jak vlastně dál. V boji máte na výběr klasické povely typu: Attack, bílá/černá magie, Item, Esper nebo Quickening. Esper je obdoba Summonů, kterého porazíte a přidá se k Vám. Potom může v boji bojovat za Vás, zatímco postava, která ho vyvolala, ho může zásobovat podpůrnými kouzly nebo mu v boji pomoct. Quickening je pak speciální útok, který můžete kombinovat s ostatními postavami a řetězit do útoku, který nadělá pořádnou paseku. Tedy pokud máte nadbytek MP a Quickening nezkazíte. Vývoj postav je pořád dílem LV systému, který zvyšuje postavě HP/MP a hlavně statusy. Inovací je pak především "Licence Board", který má podobu šachovnice, kde jsou dvě oblasti: ability a zbraně. Jde o to, že ke každému kouzlu nebo zbrani potřebujete mít aktivované políčko s tímto atributem na šachovnici. Takže když máte například aktivováno kouzlo, ale toto kouzlo ještě fyzicky nevlastníte (kupují se z obchodů) tak nemáte nic. A platí to i naopak, takže jestli máte nějakou silnou zbraň, ale nemáte ji aktivovanou na šachovnici, tak jí nemůžete použít. Na šachovnici je ještě aktivace Esperů, Quickeningů, podpůrných statusů (např. HP + 500, zkracování doby vyvolávání magie, zrychlování turnů atd.). Druhou inovací je tzv. "Gambit System", který tvoří dvě položky: podnět a následek. Gambity si kupujute nebo je nacházíte a pak tvoříte podle sebe. Příklad: Nastavíte si jako podnět "HP<70%" a jako následek "Cure" a co se nestane? Postava si následně v boji automaticky při snížení HP pod 70% sama doplní kouzlem Cure život. Takto lze nastavit Gambity takovým způsobem a stylem, že jsou boje rázem o mnoho lehčí a snesitelnější. Geniální? Rozhodně!

FF XII se opět pyšní orchestrálním soundtrackem, který tentokrát zabral dokonce celá 4 CD. Když v roce 2004 opuštěl hudební génius Nobue Uematsu Squre - Enix, tak se mnoho fanoušku zcela oprávněně obávalo, nakolik jeho odchodem utrpí hudební kvalita právě FF XII, protože Uematsu byl se sérií spojen již od prvního dílu. Tvůrcem téměř celého soundtracku se stal Hitoshi Sakimoto, který se zcela záměrně chtěl od svého předchůdce odlišit a nejít v jeho stopách. Stvořil svůj osobitý soundtrack, který se podobá mnohem více americkým filmovým skladbám. Hudební doprovod FF XII je tak mnohem více o monumentálnosti, než o truchlivosti, jako u dřívějších dílů. V některých lokacích působí hudba sice poněkud nudně a uvrzaně, i když tohle je spíše na osobním vkusu hráče samotného, ale nic to nemění na tom, že se hudba nese po celou hru na vysoké vlně. FF XII si tak udržuje velký standart a na poměry FF si celý soundtrack vede zdatně. Dabing je profesionální a už se nikde nestane, že by se anglický dabing neshodl s japonskou mimikou postav, jak tomu bylo často ve FF X. Navíc hlasy jsou ke každé postavě přidělené vkusně a žádný z hlasů Vám nebude trhat uši nebo nebudete chtít mučit postavy, jak je z mnoha nepovedených anglických dabingů JRPG dost časté. Snad jen malé osobní doporučení pro ty, kteří hru ještě nehráli a teprve se chystají: na začátku hry si v úvodní obrazovce před spuštěním hry nastavte, že chcete mít u rozhovorů a FMV titulky. Znalost pasivní angličtiny je u hráčů přeci jen častější, než znalost aktivní angličtiny, takže Vám psaný text s dabingem jistě pomůže přeložit a pochytit mnohem víc příběh, než jen dabing samotný.

Grafika:
  • + překrásná, téměř next-gen grafika prostředí, postav a FMV
Hratelnost:
  • + propracovaný Gambit systém, vyvážená hratelnost a velké množství nepovinných úkolů
  • - nesmyslně postavené Save Crystaly v některých lokacích a poněkud těžší boje s bossy ve střední části hry
Příběh:
  • + velkolepé debrodružství ve stylu Star Wars a Pána Prstenů, kde se osudy země dostávájí do popředí zajmu
  • - chybí emoce, láska a komplikovanější vztahy mezi postavami

FF XII není hrou dokonalou, má své chyby, které někdy dokáží pořádně znepříjemnit hraní, ale to nemůže změnit konečné hodnocení, které musí přihlédnout k tomu, že je FF XII nejen nejlepší RPG na PS 2 a prezentací také jednou z předních her na minulý PlayStation, ale dokázala především žánr RPG posunout dále a ukázat mu možnou cestu vpřed. A takových her, které přetvoří samu sebe a svůj žánr, skutečně mnoho není. Proto si FF XII zcela jistě zaslouží nejvyšší možné hodnocení.

10/10

.:: Final Fantasy XII News ::.
.:: Final Fantasy XII Comments ::.
Final Fantasy Bonusweb (c) 2002-2017
Webmaster: Chocobo, Tým FFB: Thr, Leon, Yuna, R-e-n.